Spolek vznikl na základě iniciativy laryngektomovaných pacientů a klinické logopedky, kteří vnímali nedostatek informací a sociální izolaci po ztrátě komunikace. Mnozí neznali žádného jiného člověka s tracheostomií (lidově řečeno se "slavíkem"). Zajímalo je, jak situaci po ztrátě hrtanu zvládli jiní lidé, ale nebyla žádná platforma, kde by se jich mohli zeptat.

První setkávání pacientů začalo na logopedii a osvědčila se zde zkušenost odborníků, že nejlepším učitelem komunikace je právě jiný úspěšný pacient.

Vyvstaly nové otázky, ohledně běžných denních starostí s tracheostomií, ohledně pomůcek a jejich předpisu, sociálního zabezpečení, novinek v léčbě a mnoho dalších.

V minulosti fungoval Klub laryngektomovaných, který bohužel zanikl. Nebylo možné jej obnovit, a proto byl založen spolek nový.


Kdo jsme

Členy spolku jsou lidé po operacích hrtanu - po laryngektomii a jejich rodinní příslušníci, lékaři, logopedi a ostatní příznivci.



Osudy a příběhy našich členů:

Jmenuji se Eva a pracuji jako klinická logopedka. Mezi mými klienty jsou také pacienti se ztrátou hlasu po totální laryngektomii. Prošli si náročnou hlasovou rehabilitací a nyní opět úspěšně komunikují. Domnívám se, že tito úspěšní pacienti, jsou nejlepšími vzory a motivací pro ostatní.

Jmenuji se Hana a jsem dva roky po operaci, kdy mi byl odebrán hrtan a hlasivky. Myslela jsem, že už nebudu nikdy mluvit, jen psát. Cítila jsem beznaděj, ale když jsem se dozvěděla o možnosti jícnového hlasu, okamžitě jsem se rozhodla. Řekla jsem si, že jsem se v životě naučila hodně věcí, a proto se naučím i toto. Dnes mluvím i telefonuji.

Jmenuji se Zdeněk a jsem po operaci hrtanu již pět let. Po operaci jsem se cítil strašně. Když jsem ale viděl nahrávky, že se dá mluvit i jinak než s hlasivkami, tedy jícnem, řekl jsem si, že když to dokázali jiní, dokážu to taky. Dnes se domluvím po celé Evropě, telefonuji. Znovu jsem se oženil, vedu spokojený život. Co bych vzkázal ostatním? Jícnový hlas je zpočátku námaha, ale stojí to za to!
Jmenuji se Roman a jsem čtyři roky po tracheostomické operaci. Rozhodl jsem se pro jícnový hlas, po necelém roce jsem začal znovu komunikovat. Vrátil jsem se na čas do zaměstnání. Nyní mluvím, telefonuji, žiju aktivní život, na nemoci nemám čas :-). Věřte, že i když jsou začátky těžké, výsledek se dostaví! Nenechte se odradit, chce to jen "kecat a kecat"!

Jmenuji se Míša a první rok po operaci jsem se snažil naučit jícnový hlas, což se mi nedařilo. Poté mi byla voperována hlasová protéza, ale ani ta se mi neosvědčila. Nyní, třetí rok po operaci, používám elektrolarynx, který mi vyhovuje. Lituji, že jsem nezačal používat přístroj hned po operaci. Domluvím se všude, např.: v bance, na poště, aj. S lidmi, kteří mě znají i telefonuji.

Jmenuji se Jindřich a když jsem viděl jak lze mluvit po operaci i bez hrtanu, ihned jsem se rozhodl. Pravidelně trénuji jícnový hlas, ale zatím mi ještě nejde tak plynule a automaticky, jak bych si přál, proto používám elektrolarynx, se kterým je pro mě komunikace snadnější. Cvičení jícnového hlasu nevzdávám a věřím, že když se jej naučili jiní, dokážu to taky!